Netykavka

Pán v televizním zpravodajství říká něco na způsob: “V době izolace může mnohým chybět nejen sociální, ale i fyzický kontak. Obejmutí nebo pohlazení.” Co mě se týká, byl jsem vždy netýkavka a to i z důvodu nepřiměřené reakce mého “organismu”. Pro někoho je blízký kontak, kterým je třeba obejmutí, zcela přirozeným nezávazným projevem vzájemné náklonnosti. Můj “organismus” to však vnímá zcela jinak, především pokud se jedná o opačné pohlaví. Žena/dívka která mě obejme má se mnou zcela nevědomě styk. Za posledních 20 let jsem se tento pro mě poměrně nepříjemný fakt naučil jakýmsi způsobem z větší části ovládnout.

Mimo jiné záležitosti i toto se mi velmi těžko píše, natož abych to kdy dokázal přednést v ústním podání.

Pro někoho je vyrovnání se s vlastními sexuálními pudy vcelku jednoduché. Třeba jako u P.Griffina, který si poprvé ve svém životě na škole všiml dívek. Když se někomu poprvé vzedme jeho vlastní sexualita, bývá překvapen, ale dokáže tento z počátku poměrně krutý fakt celkem rychle dostat pod kontrolu i když se kvůli tomu občas z pohledu opačného pohlaví chová jako idiot.

Pro mě byla například nemožná představa návštěv tanečních, protože jsem věděl z minulosti, že s velmi vysokou pravděpodobností by se vzduly vlny. Bylo tomu tak, když jsem prvně tančil a bylo tomu tak téměř při každém dalším obejmutí a bližšímu fyzickému kontaktu.

Říká se sice, že jedním z nejhorších možných jednání je popírání vlastní sexuality. Nikdo mě však nepřesvědčí, že je v pořádku každá příbojová vlna.

A pak jsem na to konečně přišel. Jakkoliv to může znít triviálně. Mou největší slabostí je má snadná zranitelnost. Jsem totiž vyšinutý pragmatik. V mém světě by vše mělo do sebe zapadat bez jakýchkoliv dalších otázek nebo zbytečného zkoumání a přitom nikdy neskončit. Nepříjemným faktem v životě je dospívání – dospívání k jakémukoliv závěru. Činění konečných stavů nebo snad soudů na základě předchozí zkušenosti je “vědecky” řečeno selekce. Lidé kteří nedokáží uzavřít určitou část čehokoliv jsou pak vystaveni pro ně nepochopitelnému odmítnutí nebo nepřijatelnému přijetí. Někdo by to pojmenoval jako “strach ze smrti”. Já bych interpretoval slavná slova takto: “Kmitám, tedy jsem.” Při mé představě takovéhoto konce bych pak prudil i jako prach.

Strach ze vztahů není nic divného a pokud jste normální, vinit budete nakonec vždy jen sebe. K takzvanému excesu (přestupku) člověka vždy donutí jeho vlastní svědomí, ať už na základě neschopnosti se s ním vyrovnat (násilná agrese) nebo podlehnutí mu (psychická agrese).

Ale zpět na začátek. Když jsem si poprvé uvědomil, že něco skutečně nemám pod kontrolou – byl jsem ztracen, jelikož to neodpovídalo “celočíselné” skutečnosti. Proč došlo k vzedmutí a mám najednou potřebu chovat se jako idiot?! Proč se chovám nepřístupně i když bych nejraději kmital jako radioaktivní králík?! Chemik by mě kvůli tomu nazval inertním – nechce se vázat. Když se chemikovi nedaří vazba, tak si hledá způsob, jak ji k tomu nenápadně přes kolena donutit. Ten kdo mi chce tvrdit, že láska je jen chemie, nemá šanci. Ještě mě nikdo k vazbě nenutil. Možná nejsem prvkem inertním, ale jednoduše patřím mezi množství zcela běžně se vyskytujících nevyužitých v běžných vazbách i přes to vše, že se cítím jako volný radikál.

Vše je o vazbách a myslím, že také o ?Bernoulli(ho)? pohybu v kapalině. (Nahodilý pohyb částic [atomy, molekuly, DNA] v prostředí kapaliny či plynu či různých směsích toho všeho nepříliš nepodobnému fraktálům – u některého pohybu opravdu chybí jen zlomek k vyvrcholení vzájemné reakce a všeho toho jsou kvanta.)

Ale zpět na začátek. Vzrušení (excitace) není láska. A tady to asi nechám otevřené, tak jako jsou všechny rány, kterým se nedostává blahodárných mastí. Říkejte mi třeba, že jsem kapitální… a že vztahy jsou sociální… (doplňte vhodné – příklad: “blbec – nesmysl”).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *